Režisér, scenárista, kameraman, producent a střihač Greg Zgliński (*1968) se narodil ve Varšavě, rané dětství strávil v Rusku a následně v letech 1978-1992 žil ve Švýcarsku. V roce 1992 se vrátil do Polska, kde absolvoval obor režie na Filmové a divadelní škole v Lodži (byl jedním z posledních studentů Krzysztofa Kieślowského, který jeho tvorbu výrazně ovlivnil). Za své dokumentární a krátké hrané snímky byl oceněn na mnoha festivalech po celém světě (např. cena Signis na MFF v Benátkách v roce 2004 a hlavní cena na MFF Solothurn 2005 za film Tout un hiver sans feu/Celou zimu bez ohně, 2004). V roce 2008 režíroval pro Polskou televizi úspěšný seriál Londyńczycy (Londýňané).

Zgliński je představitelem generace čtyřicátníků, která v posledních letech bere útokem plátna polských kin a nahlíží současné Polsko a Poláky pohledem nezatíženým komunistickou minulostí. Hrdiny těchto filmů jsou většinou lidé, kteří si ne vždy umí poradit se svým životem, protože se uprostřed nových ambicí a možností neorientují, ztrácejí pevnou půdu pod nohama a jistoty, o které se dosud mohli opřít. Zajímavé je, že takové filmy a témata se daří zpracovávat především režisérům, kteří část svého života strávili mimo Polsko (kromě Zglińského lze jmenovat např. Rafaela Lewandowského a jeho neméně úspěšný film Krtek). Jako by odstup a kontakt s jinou kulturou vyostřily pohled tvůrců.

Východiskem filmu Výmyk je rivalita dvou dospělých bratrů. Mladší Jerzy - vdovec se dvěma dětmi - se vrátil ze Spojených států a ohrožuje pozici staršího bezdětného Alfreda. Přebírá totiž aktivitu v rodinné firmě a získává otcův respekt, který už v její prosperitu nevěřil. Jednoho dne se bratři stanou svědky brutálního incidentu: během cesty příměstským vlakem několik chuligánů napadne dívku. Zatímco Jerzy se jí zastane, starší Alfred - ze strachu, či z nerozhodnosti - zaváhá a je pouhým pasivním svědkem následující tragédie… Z banálně rozehraného příběhu se stává moralita a hluboká psychologická sonda, která odkrývá nejednoznačnost a komplikovanost životních rozhodnutí a představuje různé polohy hrdinství, morálky i vztahu dobra a zla. „Zaujalo mě základní téma, kterým je zbabělost a s ním spojený pocit viny," říká režisér a dodává: „Každý z nás byl někdy zbabělý v situaci méně či více vážné. Nikoli proto, že jsme zlí, ale protože jsme jednoduše slabí. Slabost je vlastnost, kterou ochotně skrýváme, obzvláště my muži, nicméně výrazně definuje lidskou povahu. Nese sebou ponížení, ale také grotesknost a - což je nejdůležitější - i šanci na vykoupení. Vždycky se snažím hrdiny na plátně ukazovat jako složité a nejednoznačné postavy v extrémních situacích. Někdy se totiž stává, že když je zaskočí neočekávaná situace, reagují nezvykle. Tehdy nevědomě odhalují do té doby hluboko skrývané části své povahy."