Film Princ a pruďas je urážkou všech pohádek a fantasy příběhů. Zatraceně vtipnou a povedenou urážkou. Vypráví příběh dvou královských bratrů, z nichž jeden oplývá rytířskými ctnostmi, zatímco tomu druhému zcela chybějí. Přesto utvoří údernou dvojku, která je pro záchranu krásné panny (snad) ochotná podstoupit mnohá nebezpečenství, tedy pokud to nebude příliš bolet. V režii Davida Gordona Greena (narkoticky ulítlá krimikomedie Travička zelená) dovádějí James Franco, Danny McBride (jinak také spoluautor scénáře) a oscarová Natalie Portman.

Princ Honimír (McBride) se ze všeho nejlíp umí povalovat a závidět bratrovi, princi Slavomírovi (Franco) jeho proslulost a sličnou dívku Belladonnu (Zooey Deschanel), kterou si přivezl z poslední výpravy, aby ji pojal za manželku. Než se svatební zvony stačí pořádně rozeznít, objeví se na scéně čaroděj Lůzer (Justin Theroux), jenž se Belladonny zmocní a unese ji na svůj hrad. Aby žalem zlomený ženich nebyl na její záchranu sám, vnutí mu otec král jako doprovod mladšího bratra. Jenže Honimír ještě nikdy v životě na žádné hrdinské výpravě nebyl, a tak neví, jak se například jedná s kouzelníkem pod vlivem, vícehlavou saní nebo krásnou, leč permanentně naštvanou a nebezpečnou lučištnicí Isabel (Portman). Navzdory mnoha nebezpečenstvím a život ohrožujícím situacím princové krok za krokem postupují vstříc Belladonnině záchraně. A divák, místo toho aby jim zuřivě držel pěsti, se baví nad jejich i na středověk velmi nekorektním slovníkem a absurdními situacemi, do kterých se snad ještě žádní filmoví rytíři nikdy nedostali.

Podle producenta Scotta Stubera vzdává Princ a pruďas poctu legendárním fantasy filmům z osmdesátých let, jako byli Barbar Conan nebo Rudá Sonja, přičemž neustále odskakuje k poetice a humoru Monty Pythonů. „Navíc se mi líbilo, že uprostřed té řeky drsného, černého a podvratného humoru pluje silný a dojemný příběh prince, který chtěl všem okolo, především bratrovi a otci, dokázat, že není takové budižkničemu,“ vysvětluje Stuber.

Je prý zásluhou režiséra Greena, že ač mohl, nesklouzl film k laciné parodii. „Nebudovali jsme klasickou komediální strukturu, kdy děj posouvá smršť gagů. Vytvořili jsme akční dobrodružný a trochu romantický příběh plný fantastických postav a vtipy „lepili“ až na tuhle pevnou a svébytnou konstrukci,“ dodává Green.