Kdo má pocit, že argentinským telenovelám zásadně chybí decentní porce zoofilie a nějaké to explicitní násilí, toho venkovská idyla o lásce staršího muže a mimořádně svůdné ovečky uspokojí vrchovatě v obou směrech. Argentinská černá komedie Zvěrstvo nezachází s motivem „zvířecí lásky“ živočišně a spontánně, ale spíš velmi delikátně a s nemalou porcí romantiky. Majitel venkovské farmy Alberto, znuděný dlouhým a vleklým manželstvím, zahoří pro jednu ovci z místního stáda a nechá si ji odvést do stodoly, kde po nocích tajně dává průchod svým milostným citům. To však ještě netuší, že není jediný, v kom atraktivní samička vyvolává neovladatelné touhy, a do jak drastických rozměrů mohou jeho něžné výpravy do končin mezidruhové erotiky přerůst. Režisér snímku Sergio Bizzio není jen poněkud excentrický filmař, ale také neméně perverzní spisovatel. V této pozici dokonce plní úlohu jakési chlípné inspirace současného progresivního argentinského filmu: podle jeho povídky vzniklo drama Lucie Puenzo o pohnutém dospívání transsexuálů XXY a jeho román se stal předlohou thrilleru Vztek Sebastiána Cordera o pachateli vraždy ukrývajícím se v buržoazním sídle. Ve Zvěrstvu se ovšem tvůrce pouští jak do ohledávání nenápadných půvabů buržoazie, tak do poměrně exotických končin lidské i nelidské sexuality.