Dokumentarista Nic vzpomíná na několik epizod ze svého dětství a mládí, jež ho natrvalo poznamenaly a jež zpravidla souvisí se sexem. Prožil je jako pětiletý (špehuje černošskou dívku, která předčítá znuděnému bílému starci Píseň písní jen ve spodním prádle), dvanáctiletý (detektivové děsí Nica a jeho dva kamarády barvitým popisem vraždy) a jako šestnáctiletý (přistihne svou dívku Susan, jak se po pohřbu svého otce opilá líbá s jiným mladíkem a jak se vzápětí pozvrací). V současnosti Nic natáčí film na Sahaře, přičemž zažije nejdramatičtější událost svého dosavadního života.

Jednotlivé příběhy jsou pospojované jen velmi volně; ve skutečnosti jde spíše o samostatné povídky s autobiografickými rysy, jež někdy připomínají sen a jindy se ve snu přímo odehrávají. Některé epizody jsou jen naznačené a s Nicovým životem vůbec nesouvisejí nebo se z nich vytrácí sexuální podtext. Oproti tradiční filmové dramaturgii jde o velmi intuitivní, složitě komponované autorské dílo, založené na lyrickém vyznění obrazově a zvukově stylizovaných sekvencí.