Natočit zrcadlový příběh Kristova života napadlo členy skupiny Mosty Python ještě před dokončením jejich prvního regulérního celovečerního filmu. A tak jen pár měsíců po „znesvěcení" artušovské pověsti v rytířské ` parodii Mosty Python a sv. Grál (1974) se partička s potutelnou radostí vrhla na téma ještě více kontroverzní a tabuizované. Původní titul Jesus Christ: Lust for Glory (Ježíš Kristus: Touha po slávě) však neprošel. Po mnoha úpravách se z ústřední postavy nakonec stal „obyčejný" chlapík, který je omylem od narození považován za Spasitele a - ačkoli pro takovou roli nemá sebemenší předpoklady - ve třiatřiceti letech končí na mučednickém kříži.

Biblická fraška o nedobrovolném Mesiášovi se měla původně začít natáčet v Tunisu v dubnu roku 1978, tou dobou se však scénář ještě pročišťoval a revidoval. Jeho konečná verze ovšem natolik popudila zástupce firmy EMI , jež měla snímek financovat dvěma miliony liber, že tyto prostředky odmítli poskytnout. Po dlouhém shánění financí přišla nečekaná pomoc od někdejšího kytaristy proslulých Beatles George Harrisona, který byl dlouholetým fanouškem Mosty Pythonů. (Harrison se ve filmu Život Briana dokonce objevuje v epizodce pana Papadopoulise a ve své roli řekne jedno jediné slovo.)

Komediální snímek je jedinečnou ukázkou šibeničního britského humoru a je z něho znát, s jakým entuziasmem, chutí a hravostí ho Mosty Pythoni vytvářeli. Zábavné crazy dílko, zesměšňující organizované náboženství, označují mnozí kritici za vůbec nejlepší film dnes již legendárního sextetu. Finální song Bright Side of Life, kde se zpívá o tom, že na život je třeba se vždycky dívat z té lepší stránky, se po premiéře filmu ujala na některých anglických fotbalových stadionech. Hrála se „pro útěchu" hostujícímu mužstvu po prohraném zápase.