Jediným světlým bodem v neblaze se utvářejícím Mateuszově životě je naděje a víra, že jeho šílená matka se jednou uzdraví a tím pomine děs jeho bytí. To spočívá v uzurpaci a všudypřítomném násilí v domově, v pěstounské rodině. Za malou krádež se dostává do polepšovny. Pokusy zoufalého chlapce o vzpouru mu jako vždy vynesou jen pohrdání a další trápení.

Mateusz by se rád stal sportovním reportérem, ale pochybuje, zda své mety někdy dosáhne. Když se konečně dostane do normální školy, nedokáže již překonat pocit méněcennosti. Propadá se do pesimismu, vyhasínají v něm veškeré pozitivní emoce, narůstá pocit zplanění, strach z budoucnosti.