Osobitý baskický tvůrce Julio Medem, z jehož tvorby jsme viděli Krávy (1992) a v televizi Zrzavou veverku (1993) natočil v roce 1995 svérázné podobenství se strohým názvem Země. V příběhu muže, který je napůl člověkem a napůl andělem, ale také možná jen schizofrenikem, spojuje vesmírné dálky, jejichž součástí je naše planeta včetně každého jedince, s půdou z níž vychází řivot.

Cizinec Angel (tj. španělsky Anděl) příjíždí do vyprahlého kraje, aby tu z vinic vykouřil vinného brouka, který ovlivňuje huť tamního vína. Ocitá se mezi dvěma ženami: Angelou, která je ztělesněním nevinnosti a odevzdanosti, a Mari, představující ďábelskou smyslnost a padlého anděla. Zároveň je ohrožován brutálním Patricem, jenž je Angeliným manželem a Mariiným milencem. Patricio se stává obětí blesku a Angel nakonec překvapivě volí polepšenou Mari, přičemž s ovdovělou Angelou zůstává jeho (pro lidi neviditelný) "andělský" dvojník.

Julio Medem realizovasl vizuálně působivý esej na téma lidské existence, smuslovosti, života a smrti. Abstrahoval do konkrétních míst: příběh situuje do pusté krajiny s narudlou půdou, kopcovitými horizonty a osamělými domy.

Snímek, připomínající moderní báseň, využívá možnosti současného filmového vyjadřování, včetně různých vizuálních triků. Obsahuje i nenápadný humor a ironií a důležitou roli v něm hrají erotické motivy.