Na sklonku války je stádo vídeňské jezdecké školy rozděleno, klisny se dostanou do Hostouně do nacistické dostihové stáje v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, do ruské zóny, a hrozí, že budou snědeny, podobně jako se tomu stalo v Budapešti. Velitel školy Alois Podhajský přesvědčí Američany, že koně je třeba získat zpět, a ti provedou spanilou jízdu za demarkační linii s pokusem koně zachránit.
Ředitel prestižní španělské jezdecké školy ve Vídni, založené již v 18. století, plukovník Alois Podhajský, který byl pověřen starostí o bezpečí vzácných lipicánských běloušů, se ke konci války ocitá ve vážné situaci. S blížícími se vojsky Spojenců se jeho koně ocitají v ohrožení a když je Vídeň bombardována, rozhodne se stádo evakuovat do bezpečí. Přesvědčí německého generála Tellheima, aby mu povolil dopravit koně do bezpečí a uchýlí se s nimi na zámek ve svatém Martinu. Když dorazí americká armáda pod velením generála Pattona, rozhodne se Podhajský požádat Američany o pomoc, protože hřebci a klisny cestovali zvlášť a část stáda je v Československu. Podhajský v obavě, aby nebylo ohroženo pokračování druhu, chce dát stádo opět dohromady a aby Pattona, který je sám fanda koní, přesvědčil, uspořádá pro něj improvizované vystoupení. Nadšený Patton slíbí pomoc.

Plukovník Alois Podhajský (24. února 1898 Mostar – 23. května 1973 Vídeň) byl ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni, také olympijský medailista v drezuře, jezdecký instruktor a spisovatel.

Podhajský byl ředitelem školy po celou dobu 2. světové války a tím také zůstal až do svého odchodu na odpočinek roku 1965. I po odchodu na odpočinek pokračoval ve vyučování klasického jezdeckého stylu a napsal množství knih na toto téma. Podhajsky zemřel na mozkovou mrtvici roku 1973 ve Vídni.