Málokoho překvapí, že podle posledních výzkumů je láska nejtěžší závislostí. Dostala se před takové drogové stálice jako kokain, heroin, alkohol nebo chipsy. O různých podobách „pasti zamilovanosti" se divák dozvídá přímo z úst sedmi protagonistů filmu Závisláci na lásce. Ti se před kamerou vyznávají z intimních zážitků nasycených euforií, ale častěji bolestí, jež jsou spojeny se snahou najít si celoživotního partnera. Společným jmenovatelem všech příběhů se stává propast mezi sladkými plody fikce, o kterých sní „narkomani lásky", že jich v budoucnu dosáhnou, a hořkými plody reality, které místo nich sklízejí. Tvůrci využívají i hraných scén, vycházejících z reálných zkušeností, za účelem předestřít širší perspektivu, kterou nazírají na obsesi a destrukci spojenou s touhou milovat a být milován. Zoufalství a úzkost, jimž protagonisté propadají, se projevují různě: beznadějnou snahou udržet si vztah na dálku, potřebou zachraňovat ztroskotance či voyeristickým pozorovaním objektu touhy. Vše pro naději, že pocit prázdnoty jednou pomine.