Film "Zasněné rty" byl dramatem manželského trojúhelníku, neobvyklého vzájemným poměrem těchto tří osob. Mazlivá, neškodně vrtošivá Gaby miluje svého manžela a její náhlé vzplanutí láskou k jednomu virtuozovi je jeden z těch osudových momentů, jež svou nepředvídaností zůstávají nevysvětleny. Za chvilku hříšné lásky těžce se platí duševní trýzní. Zahrát do všech podrobností všechny tyto náhlé přechody a duševní otřesy až do tragického rozuzlení bylo úkolem pro nejlepší německou herečku dané doby Elisabeth Bergnerovou.

Její jemná tvář s oduševnělýma očima každým záchvěvem bezstarostné, rozjásané, udivené a zmučené duše, byl nástrojem téměř zázračné přesnosti. Elisabeth Bergnerová nebyla jen filmová "hvězda", ona byla především umělkyně. Roli virtuoza si ve filmu zahrál Rudolf Forster, který se vyhnul zvulgárnit tuto postavu fešáctvím dobyvatele ženských srdcí, ale dodal jí zralost muže, životem a jeho dobrodružstvím ostříleného, který však pojednou se cítí bezmocný proti úkladnosti osudu. Jeho duší (myslím spíš tělo) rozpálil vášní dvojnásob hříšnou láskou k ženě nic netušícího a dobromyslného, v manželství šťastného přítele.

Vyjádření těchto psychologických a mravních rozporů bylo filmově docela obtížné, ale režie je zvládla tím, že děj soustředila jen kolem nich a netříštila je vedlejšími či souběžnými událostmi.