V letech 1940-1943 dominovalo profesnímu životu Gustava Machatého v krátkých intervalech přerušované angažmá u společnosti RKO, kde působil coby režisér zkušebních záběrů se začínajícími herci. Z hlediska filmařské prestiže okrajová pozice ho neuspokojovala, a proto se snažil opět dostat k samostatné režii. Stejně jako v případě Nocturna, kdy měl nouzi o nabídky ze strany výrobních společností, i tentokrát se rozhodl pustit se do vlastního nezávislého projektu.

Zápletku, ze které vyšel scénář filmu Žárlivost, dodal Dalton Trumbo. Machatý původní kriminální příběh obohatil o silný motiv exulantského dramatu, jehož nositeli se staly postavy dvou profesně neúspěšných uprchlíků - spisovatel Peter Urban a jeho přítel, filmový komparsista Hugo Kral. Oba na plátně pronášejí věty přibližující divákům Evropu jako ztracený zaslíbený kontinent; krajinu, která pro ně představuje šťastnou, a tedy i úspěšnou minulost. Za dobou zde prožitou se hrdinové ohlížejí s nostalgií, jež se v nejjednodušší podobě projevuje ve stescích po zasněžených Vánocích nebo ve fotografiích architektonických dominant města, jež opustili. Obrázky rozvěšené po stěnách Peterova domu pozornějšímu divákovi odhalí, že městem, které tak postrádá, je Praha.

Obě tyto postavy ztvárnili „Neameričané" - Nils Asther a Hugo Haas, jenž se předvedeným výkonem představil americkým divákům jako naprosto rovnocenný partner hlavní čtveřice protagonistů, kterou doplňují John Loder, mj. jistou dobu manžel Hedy Lamarrové, Jane Randolphová a Karen Morleyová.

Kromě reflexe osobních pocitů nacházíme v Žárlivosti patrně poslední tvůrčí vyjádření Machatého dřívějších uměleckých ambicí. Demonstruje je například hned úvodní montáž záběrů jízdy Peterovy manželky Janet ulicemi Los Angeles, ozdobená prolínačkami a kompozičně i zvoleným úhlem pohledu pozoruhodnými obrazy. Právě v těchto filmařsky pečlivých detailech patrných i ve volbě dějových motivů, které v tomto typu filmů působí přinejmenším zvláštně (Brahmsova symfonie jako důvod bližšího seznámení Davida a Janet), se odráží Machatého autorské gesto. Stejně jako ve způsobu, kterým režisér na základě své osmileté existence v Hollywoodu vytváří své postavy a jejich osudy. - Jiří Horníček