White Star měl být vrcholem filmografie Rolanda Klicka, velkým mezinárodním projektem honosícím se uznávanou hollywoodskou osobností v hlavní roli. Jenže tou (bohužel pro režiséra) byl Dennis Hopper. Muž, který se stal věhlasnou ikonou amerického nezávislého filmu díky Bezstarostné jízdě (1969), svůj herecký status upevnil rolemi v titulech Mad Dog Morgan (1976), Americký přítel (1977) či Apokalypsa (1979). V Klickově filmu měl ztvárnit pragmatického promotéra, který se za pomoci pochybných metod snaží z naivního hudebníka udělat hvězdu.

Hopper byl projektem nadšený a i posléze se vyjádřil, že se jedná o jeho nejosobnější part. Nemalou mírou to bylo dané Klickovou tvůrčí metodou. Německý filmař své figury vytváří na základě aktérů, které nechává, aby namísto podřízení se předem striktně navržené roli sami s postavou splynuli a oživili ji vlastní osobností. Jenže čtyřicátník Hopper se na začátku 80. let pohyboval na absolutním vrcholu, resp. dně své kokainové závislosti, což v praxi znamenalo divoké výbuchy emocí, náhlé změny nálad a pouze asi dvě hodiny denně, kdy byl reálně použitelný k natáčení. S nevyzpytatelným hlavním představitelem a omezeným natáčecím plánem byl Roland Klick nucený scénář upravovat za chodu a vymýšlet řešení pro chybějící expozice k Hopperovým scénám, které nebyl herec schopný zahrát.

Výsledkem je tak defektní torzo, které zároveň svou impulzivností, neotesaností, maniákalností a eliptičností představuje fascinující kinematografický zjev. Nutno také uznat, že navzdory všem okolnostem natáčení dokázal Klick z Hopperova výkonu vykřesat relativně funkční portrét do sebe zahleděného a sebedestruktivního maniaka, který dnes v éře manažerů na koksu a monstrózní mašinerie PR průmyslu získává na výmluvnosti.