White Star
- Typ:
- film
- Žánr:
- drama, hudební
- Délka:
- 92 min
- Země:
- Německo, 1983
Upravit profil
White Star měl být vrcholem filmografie Rolanda Klicka, velkým mezinárodním projektem honosícím se uznávanou hollywoodskou osobností v hlavní roli. Jenže tou (bohužel pro režiséra) byl Dennis Hopper. Muž, který se stal věhlasnou ikonou...
Popis
White Star měl být vrcholem filmografie Rolanda Klicka, velkým mezinárodním projektem honosícím se uznávanou hollywoodskou osobností v hlavní roli. Jenže tou (bohužel pro režiséra) byl Dennis Hopper. Muž, který se stal věhlasnou ikonou amerického nezávislého filmu díky Bezstarostné jízdě (1969), svůj herecký status upevnil rolemi v titulech Mad Dog Morgan (1976), Americký přítel (1977) či Apokalypsa (1979). V Klickově filmu měl ztvárnit pragmatického promotéra, který se za pomoci pochybných metod snaží z naivního hudebníka udělat hvězdu.
Hopper byl projektem nadšený a i posléze se vyjádřil, že se jedná o jeho nejosobnější part. Nemalou mírou to bylo dané Klickovou tvůrčí metodou. Německý filmař své figury vytváří na základě aktérů, které nechává, aby namísto podřízení se předem striktně navržené roli sami s postavou splynuli a oživili ji vlastní osobností. Jenže čtyřicátník Hopper se na začátku 80. let pohyboval na absolutním vrcholu, resp. dně své kokainové závislosti, což v praxi znamenalo divoké výbuchy emocí, náhlé změny nálad a pouze asi dvě hodiny denně, kdy byl reálně použitelný k natáčení. S nevyzpytatelným hlavním představitelem a omezeným natáčecím plánem byl Roland Klick nucený scénář upravovat za chodu a vymýšlet řešení pro chybějící expozice k Hopperovým scénám, které nebyl herec schopný zahrát.
Výsledkem je tak defektní torzo, které zároveň svou impulzivností, neotesaností, maniákalností a eliptičností představuje fascinující kinematografický zjev. Nutno také uznat, že navzdory všem okolnostem natáčení dokázal Klick z Hopperova výkonu vykřesat relativně funkční portrét do sebe zahleděného a sebedestruktivního maniaka, který dnes v éře manažerů na koksu a monstrózní mašinerie PR průmyslu získává na výmluvnosti.
Hopper byl projektem nadšený a i posléze se vyjádřil, že se jedná o jeho nejosobnější part. Nemalou mírou to bylo dané Klickovou tvůrčí metodou. Německý filmař své figury vytváří na základě aktérů, které nechává, aby namísto podřízení se předem striktně navržené roli sami s postavou splynuli a oživili ji vlastní osobností. Jenže čtyřicátník Hopper se na začátku 80. let pohyboval na absolutním vrcholu, resp. dně své kokainové závislosti, což v praxi znamenalo divoké výbuchy emocí, náhlé změny nálad a pouze asi dvě hodiny denně, kdy byl reálně použitelný k natáčení. S nevyzpytatelným hlavním představitelem a omezeným natáčecím plánem byl Roland Klick nucený scénář upravovat za chodu a vymýšlet řešení pro chybějící expozice k Hopperovým scénám, které nebyl herec schopný zahrát.
Výsledkem je tak defektní torzo, které zároveň svou impulzivností, neotesaností, maniákalností a eliptičností představuje fascinující kinematografický zjev. Nutno také uznat, že navzdory všem okolnostem natáčení dokázal Klick z Hopperova výkonu vykřesat relativně funkční portrét do sebe zahleděného a sebedestruktivního maniaka, který dnes v éře manažerů na koksu a monstrózní mašinerie PR průmyslu získává na výmluvnosti.