Viděl jsem věznici, která byla celá prorostlá plevelem. Bodláky, svlačcem, kopřivami . . . Plevel rostl z každé štěrbiny jednou svými kořeny ty zdi rozloží. Toho se nedožiju. Ale loni v létě ten plevel kvetl. Bujel na těch zdech a hlásal světu, že žije . . . " Těmito slovy konči příběh bývalého vězně Lee Umstettera Plevel, jehož název metaforicky vyjadřuje vztah společnosti k lidem za mřížemi.

Americký režisér John Hancock, jenž spolu se svou ženou Dorothy Tristanovou napsal scénář, se volně inspiroval skutečným příběhem vězně Ricka Clucheye, který dokázal v beznadějné situaci znovu najít chut' k životu i ztracenou sebedůvěru a uplatnit se ve společnosti, jež ho už odepsala. Film je netradičním pohledem na americký vězeňský systém; jeho autoři dokázali převážně dramatické ladění snímku místy odlehčit a režisér Hancock se soustředil na vedení mimořádně dobrého hereckého souboru, v němž dominuje Nick Nolte. Plevel zastupoval americkou kinematografii na XXVI. MFF v Karlových Varech 2988, kde získal Hlavní cenu ex aequo.