„Byla jsem Wandě dost podobná. Neměla jsem vlastní identitu, vždy jsem byla tím, kým podle mě lidé chtěli, abych byla,“ svěřila se Barbara Lodenová a potvrdila částečnou autobiografičnost své celovečerní režijní prvotiny, která bohužel zůstala jejím jediným filmem. Jako přímá inspirace pro příběh pasivní a zranitelné titulní hrdinky však Lodenové posloužil novinový článek o skutečné Wandě Goronské, která údajně poděkovala soudci za to, že ji coby komplice při bankovní loupeži odsoudil k dvacetiletému trestu. Filmová Wanda, ztvárněná samotnou režisérkou, odmítá hájit svá práva při rozvodovém řízení, kdy manžel popisuje její naprosté selhání coby matky, manželky a hospodyně, a s lhostejnou odevzdaností se vydává na cestu bez cíle. Pro účely digitálního zrestaurování poškozených částí jednoho z nejvýraznějších debutů v historii nezávislého filmu byly původní 16mm kamerové svitky překopírovány na 35mm materiál. Řada sekvencí však byla ponechána v původním stavu, v souladu s autorčiným režijním rukopisem blízkým stylu vérité a nízkorozpočtovým charakterem filmu.