Přivítejte opravdovou živoucí legendu. Poté, co festival jež několik let uvádí mexického geroje El Santa, je na čase splatit další dluh z latinskoamerické oblasti, tentokráte však z naprosto opačné části spektra kinematografie pro otrlé. José Mojica Marins je oficiálními místy zatracovaná ikona brazilského filmu, která dala světu přízračnou postavu krvelačného hrobníka titulovaného Ze do Caixao neboli Coffin Joe. Undergroundový filmař svého fikčního zplozence sám zosobnil na stříbrném plátně, ale nechává ho zasahovat i do reality, neboť veřejně vystupuje zásadně v jeho podobě – černá róba doplněná kloboukem a pláštěm, úhledně zastřižený plnovous a na prstech odpudivě přerostlé nehty.

Sadistický hrobník je hrdinou trilogie, která započala v roce 1963 historicky prvním brazilským hororem À meia-noite levarei sua alma (O půlnoci ti seberu duši), pokračuje o čtyři roky novějším Esta noite encarnarei no teu cadáver (Dnešní noci ovládnu tvou mrtvolu) a končí právě snímkem Vtělení ďábla. Krom toho se postava objevila coby průvodce peklem či přízrak z nočních můr a halucinací v řadě dalších filmů svého stvořitele. Vtělení ďábla stejně jako předchozí díly série sleduje hrdinovu pouť za ideální družkou, s níž by zplodil potomka – je totiž posedlý vlastní nadřazeností oproti obyčejným lidem a vyznává ideu kontinuity krve, coby dědičné linie přesahující smrt jednotlivce. Tentokrát se po čtyřiceti letech strávených v žaláři vrací mezi lidi, přičemž vysoký věk nikterak nezmírnil jeho žízeň po vraždění ani patologickou nenávist k autoritám, především k církvi. Vtělení ďábla představuje unikátní zkřížení primitivního mysticismu, křesťanství, gore a zvráceností, přičemž v duchu tvorby jiného latinskoamerického génia, Alejandra Jodorowského, jako celek představuje surreální iniciační film.