Multiportrét vývoje českého polistopadového myšlení prostřednictvím telefonátu bratrů Flossových o dopisu, který zamýšlejí napsat papeži. Moderní ideje Karla Flosse o bohu, pravdě i politice obkružují výroky zastánců světového levicového myšlení, jakými jsou Alain Badiou, Slavoj Žižek, nebo Noam Chomský s jejich výtkami našeho politického vývoje, ale i figury křesťanských církví, umění a politiky od 90. let do současnosti až po zástupce českých národovců. Vzniká jakési audiovizuální koryto, kterým proudí kanalizovaný hněv národa, připomínajícího dítě, které se učí myslet a neví, k čemu se vztáhnout dřív – protože v jistém smyslu mají všichni trochu pravdu. Film Heleny Všetečkové natočený ve spolupráci s Helenou Papírníkovou staví na významových kontrapunktech, spojování vysokých idejí s nízkými emocemi, situačním humoru a neregulovatelných obavách. Jak řekl Hauser s Bělohradským, ten film reflektuje náš stav a vlastně může donekonečna pokračovat. Badiouvy myšlenky o tom, co je to to pravda a jak ji zažíváme, stojí proti výrokům, které napříč společností volají po referendu. Nejlépe nakonec vše vystihují slova Karla Flosse použitá přímo z Bible: „Nebudete-li jako děti..."