Dlouho očekávaná rodinná komedie scenáristy Zdeňka Svěráka a režiséra Jana Svěráka uzavírá volnou trilogii, kterou započala na Oscara nominovaná Obecná škola, na níž navázal mezinárodně úspěšný film Kolja, oceněný Oscarem pro nejlepší neanglicky mluvený film roku 1996.

Hrdinou Vratných lahví je bývalý učitel Josef Tkaloun. Definitivně se rozhodl opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Tkaloun je plný aktivity, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu ženy Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny aktivity svého muže, Tkaloun přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem… I když pod jeho režií situace občas dostávají poněkud groteskní obrysy.

Řekneme-li o novém filmu Jana Svěráka, že je veselý, máme pravdu. Pravdu však bude mít i divák, kterému připadne smutný. Autor scénáře Zdeněk Svěrák balancuje na hraně těchto poloh. Jestliže někdejší ostrý spor mezi otcem a synem vedl k tomu, aby nám stárnoucí scenárista podal upřímnější a nemilosrdnější a zprávu o stavu duše v této etapě života, pak to byl spor blahodárný. Penzionovaný učitel češtiny Tkaloun je postavou, která své vrstevníky ujistí, že nejsou v úzkostech věku sami, a mladým pootevře dveře do komnat, kterými ještě neprošli. Nad filmem se klene střecha humoru, která ho chrání před sentimentem a způsobuje, že odcházíme z biografu s pocitem, že jsme byli svědky lidské komedie.