Ignacio Ferreras staví svoji jímavou studii přátelství dvou seniorů na neodolatelně sympatických, avšak uvěřitelných postavách a na umně vystavěném civilním příběhu. Ten se odvíjí od fantazií, úzkostí i zapomnětlivosti svých protagonistů a se stejnou lehkostí jako oni přechází od přítomnosti k minulosti a zase zpět. Pro svou myšlenkově podnětnou, a přesto univerzálně přístupnou reflexi stáří zvolil režisér techniku jednoduché, od detailů oproštěné ruční animace. Takový přístup je sice na hony vzdálen dnešním možnostem digitální replikace reality, avšak jistou omezenost v rozhýbanosti kresby bohatě vynahrazuje citlivé vystižení gest a výrazů tváře postav, připomínající práce Raymonda Briggse. Divák si tak může vychutnat množství jemných psychologických detailů, doprovázených realisticky věrnou zvukovou stopou.