Dvacetiletý Ljoňa žije v městečku na Volze, kde „chcíp pes“. Jedinou továrnu zavřeli, pracovní úřad nemá co nabídnout. Zatímco propuštění dělníci se vyžívají v utopických snech a popíjení, Ljoňa zkusí prodávat boty u stánkaře, zednické práce ani úklid se mu nezamlouvají. Pár dní stráví u cestářů, ale na melouchy prohnaného brigadýra nemá náturu. Holky ve městečku jsou drzé. Ty diskotékové i spolužačky. A snad právě proto zdejší mládenci rádi rukují na vojnu. Ljoňovu poctivost a slušnost však nemine odměna. Náhoda mu přihraje šanci seberealizace, sice náročné a nevýnosné, zato chlapské a zcela nezávislé... Inspirací autorovi byla konkrétní realita uboze živořící provincie. Její beznadějná tvářnost jako by prosákla do psychiky lidí, ochromila smysluplnost sociálních vztahů. Popis psychopatologie všedního života v běžných projevech bytí evokuje hrůznost pověstného ruského bezčasí.