Snímek Vítej doma, Roxy Carmichelová (1990) je dílem Jima Abrahamse, ale poněkud se liší od komediální produkce "firmy" ZAZ (J. Abrahams, David a Jerry Zuckerové); patří mezi ty filmy, snažící se kriticky se vypořádat s fenoménem amerického maloměsta, a zároveň se pokouší o studii dospívající dívky, která se musí vyrovnat se svou odlišností od okolí. - Městečko Clyde v Ohiu se chystá na návštěvu slavné rodačky, Roxy Carmichaelové, při příležitosti otevření jejího Centra pro kosmetiku a drama. Ti, kteří Roxy kdysi znalí jsou plni vzrušení; bývalá přítelkyně Evelyn se obává konfrontace s nyní bohatou a úspěšnou ženou, dávný milenec Denton Webb, který si mezitím založil rodinu, se utápí ve vzpomínkách a v nadějích.

Z Roxyina rodného domu je uděláno muzeum, zatímco její osoba se s přibližujícím se dnem mění v legendu o úspěchu, s níž rodáci poměřují své obyčejné životy. Místní outsider, patnáctiletá Dinky Bossettiová, posmívaná spolužáky a nepochopená učiteli, se vnitřně ztotožní s Roxy, která na tom kdysi před svým "útěkem za slávou" byla podobně. Zatímco zamilovaný spolužák Gerald a školní psycholožka Beth Zaksová chtějí dívce pomoci, její nevlastní rodiče uvažují o tom, že dceru pošlou do internátní úkoly pro obtížně vychovatelné děti. Dinky stále více podléhá představě, že je odloženou dcerou Roxy; sní o tom, že matka přijede jen kvůli ní a že ji odveze pryč z malicherného, upoceného maloměsta. Dychtivě očekávaná rodačka nakonec nedorazí, ale Dinky najde díky těm, kteří ji mají rádi, své místo na světě...

Satirický popis maloměstského prostředí a jeho obyvatel příkře kontrastuje s vážně míněnými kratičkými scénami z Roxyina idylického "hollywoodského" života. Úspěšnost a bohatství Roxy (jejíž tvář se úmyslně nikdy neocitne v záběru) se ovšem opírá o popularitu jediné písničky. Značně disproporční je proměna Dinky z odstrkovaného ošklivého kačátka ve šťastnou, uhlazenou mladou dívku, která nakonec vděčně přijímá životní styl, proti němuž se předtím podvědomě bouřila. Problém odlišnosti výjimečného jedince od konvenčního prostředí se tak v závěru banalizuje do oslavy zkrotlé černé ovečky, která po dlouhém bloudění našla cestu ke svým láskyplným bližním. Motivicky i žánrové nevyvážený snímek, oscilující mezi realistickým popisem a satirickým skečem o komických měšťácích, si zaslouží pozornost kvůli výborné herecké kreaci Winony Ryderové, která přesvědčivě dominuje nad svými hereckými partnery.