Detektiv Marton vypátrá čachry s vínem, ke kterým dochází na zámku, a získá vzácný diamantový náramek, po kterém se nikdo neshání...

Na zámku probíhá kontrola hospodaření, při němž navzdory protestům hraběte chce být přítomna i hraběnka: peníze jejího otce totiž kdysi zachránily hraběti jmění. Podivuje se nad neúměrně velkým množstvím vína, které se na zámku zkonzumuje, Hubert ale tvrdí, že jde o zásoby … Marton s Černým studují osudy čtyř žen, které v posledních letech zemřely v okolí a měly podobně jako služebná Eržika vypíchnuté oči. Marton se domnívá, že to není náhoda a policie že při vyšetřování nepostupovala důsledně. Řekne také Černému o tom, co viděl v jednom z pokojů zámku. Strážmistr se ale očividně bojí proti hraběti jakkoli vystoupit, přestože Marton ho nyní považuje za hlavního podezřelého. Služka Katarína oběma mužům sdělí, že hrabě si do svého soukromého pokoje „rozkoše“ vodil všechny služebné, které musely mlčet, jinak by je okamžitě vyhodil. Když ale chtějí Marton se strážmistrem pokoj vidět, Hubert je tam nepustí: tam nikdo nemá přístup...

V hospodě vypukne prudká rvačka a oba četníci zadrží všechny účastníky, kteří ale nechtějí říct, kdo začal. Ukáže se, že rvačka propukla kvůli pašování vína ze zámku: v sudech, které byly na zámek dovezeny údajně plné nejkvalitnějších vín, byly ve skutečnosti prázdné … Marton se od Kataríny dozvídá, že Erža měla s Hubertem neshody. Po jedné hádce, kdy se mu dívka otevřeně posmívala, ji uhodil, až spadla na zem. Bojí se, aby nebyla další obětí „démona“. Júlia se po setmění prochází s přítelkyní Margaretou, dcerou učitele, a společně se koupou v rybníku. Dcera hraběte pak hovoří s Martonem, který před zámkem pozoruje dalekohledem Měsíc, a zcela otevřeně ho svádí. V jeho pokoji mu pak prozradí, že Hubert je její nevlastní bratr: hrabě, který v životě vystřídal mnoho žen, ho zplodil s jakousi operní zpěvačkou z Prahy...