Borjana je rozhodnuta nikdy nepočít dítě v komunistickém Bulharsku. Se svým manželem lékařem a s matkou sdílí malý byt a sní o útěku na Západ. Přesto se v roce 1979 narodí Viktoria, dítě, kterému chybí pupík. Možná i kvůli své fyzické dispozici je Viktoria prohlášena „Dítětem desetiletí" a až do devíti let, kdy ve východní Evropě padne komunismus, rozmazlována státem a komunistickou stranou.

Režisérka se nesnaží o realistickou výpověď, naopak ve vizuálně stylizovaném, důvtipném a místy ironickém snímku přesvědčivě kombinuje epické pasáže s intimními, vypovídajícími o složitém charakteru tří hlavních hrdinek, ale i době, kdy nebylo jednoduché lásku dávat a přijímat. S lehkostí a ve třech částech prolíná archivní záběry s hraným příběhem o ambivalentním vztahu žen tří generací na pozadí historie, která tyto vztahy silně poznamenala.