"Viktor a Viktorie" je film, jehož ději se v tomto případě dají odpustit všechny operetní nepravděpodobnosti pro to zdravé a plodné jádro humoru, které vyráželo v každé scéně dobrými nápady režie a jím přizpůsobenou hrou hlavních představitelů Renaty Müllerové a Hermanna Thimiga. Však tento mužský hrdina se protlouká po jevištích malých varieté jako imitátor žen a jednou se stane, že za něho zaskočí mladá divadelní adeptka. Tato dívka, která jako domnělý jinoch - sluší jí to sakramentsky - předvádí na jevištích imitátora žen, má pochopitelně senzační úspěchy.

Ale ženské srdce jen stěží snáší touhu po mužské náruči a jeho lásce. Můžeme být bez obav, nakonec bude její tužba nasycena. Těžiště celé hry je v obou zmíněných hercích, jejich výkony jsou naprosto ve vzájemné rovnováze bez povážlivých výkyvů. Hermann Thimig jako zneuznaný tragéd a nepochopený milovník, kterého osud žene až do souboje. Renate Müllerová ve svojí "kalhotové" roli, jíž nezůstala dlužna strojená hranatost pohybů, ani rozpaky, nutně z ní v různých situacích vyplynulé, pro mladou dívku. Ve filmu s docela dost prozpěvuje a melodramaticky hovoří v rýmech a ve verších, čímž je humoristický účinek zesílen bez újmy na zřetelnosti slova.

Výprava mondénních tanečních sálů i podsvětí, kde rozhoduje rána pěstí do zubů, a varietních divadel pokoutních, ale i veskrze světáckých, je působivým rámcem tohoto veselého příběhu.