„Vězňové mají obecně rádi krabičky.“ Omezenost vězeňského prostoru otevírají nekonečno fantazie a svobodného uměleckého projevu. Determinace prostředí ovlivňuje použité výrazové prostředky. Projekt konfrontace a dialogů s umělci zvenčí naznačuje radikální jinakost i spikleneckou vyšinutost v rovině společenských norem. Esej o imaginární a fyzické svobodě představuje extrém myšlení vlastních hranic a omezení