Po biografickém Horoucím srdci z roku 1962 je Veronika již druhým filmem režiséra Otakara Vávry, jenž čerpá námětově ze života největší české spisovatelky 19. století Boženy Němcové. Proti předchozímu filmu, zachycujícímu poměrně široký obraz české vlastenecké společnosti v letech 1851-1856, je záběr Veroniky, natočené podle stejnojmenné novely Miloše V. Kratochvíla, podstatně užší a časově jej vymezuje období pouhých několika měsíců zimy 1854 a jara 1855.

Jde tedy o epizodu ze života spisovatelky, literárni historií málo připomínanou, jejíž tragickou hrdinkou je mladá dívka Viktorie Paulová, vystupující ve filmu pod smyšleným jménem Veronika PavIitová. Tato vlastenka se stala nedobrovolnou konfidentkou rakouské policie a svou bezděčnou zradu Němcové a jeíich přátel zaplatila životem. Na okraji v podstatě psychoogického příběhu jejího utrpení zachytili autoři životní situaci Boženy Němcově v období, kdy začala psát Babičku, zejména pak její nenaplněnou lásku k rnedíku Hanuši Jurenkovi.