Italský režisér Vincenzo Marra navazuje svou dosavadní tvorbou na své předchůdce-neorealisty. Vybírá si sociální témata a zpracovává je realistickou metodou, přičemž často používá neherce. Ve snímku Vítr z pevniny zachycuje neutěšenou situaci neapolské dělnické rodiny. Matka tráví čas doma za šicím strojem, syn Vincenzo pracuje v dílně, otec má zdravotní potíže a dcera marně shání práci. Rodina žije na vybydleném sídlišti a majitel domu se ji snaží vystěhovat. Situace se ještě zhorší, když otec nečekaně zemře.

Vincenzovi nezbývá než vstoupit do armády, kde ho však také nečeká nic radostného. Tvůrce se soustřeďuje na popis monotónního života mladého muže, podřizujícího se potřebám svých nejbližších. Mladík je jakoby vykořeněný, téměř bez přátel a bez zjevných citových vztahů. Pomalé tempo vyprávění vytváří pocit beznadějnosti, jíž však protagonista, představovaný nehercem Vincenzem Pacillim, kupodivu celkem zdařile vzdoruje.