V roce 1991 vláda USA vyslala do Perského zálivu armádu, jejímž cílem bylo pokořit iráckého vůdce Saddáma Husajna, jenž předtím se svými vojsky napadl sousední Kuvajt a ohrožoval i jiné státy v oblasti. Vojenské akce se přitom zúčastnilo 697 000 amerických, 45 000 britských, 4 500 kanadských a menší počty vojáků z dalších zemí. Oddíly spojenců vedli generálové Norman Schwarzkopf a Colin Powell. Akce nazvaná Pouštní bouře zdrcujícím způsobem zasáhla vojenské základny, komunikační systémy a protivzdušná zařízení v Iráku. Válka nakonec trvala jen několik měsíců. Vítězství nad Saddámem Husajnem přineslo osvobození Kuvajtu, nastolení míru a donutilo Irák k podepsání poválečných podmínek. Nečekaně krátká válka v Perském zálivu ale má hrdiny, kteří se s jejími následky musejí potýkat hlavně doma. Kromě bouřlivého a slavnostního uvítání při jejich návratu však o problémy a strasti válečných veteránů nikdo nemá žádný zájem. Mnozí jsou vážně postiženi nemocemi, jakýmsi neznámým syndromem, jehož existenci vláda USA a CIA až příliš dlouho popírají.