Výrazný dokumentární film minulého roku podává pozitivní obraz o postavení hluchoslepých lidí ve Španělsku. Nicméně tuto situaci nepředstavuje jako drama, ale ukazuje každodenní život takových lidí a jejich schopnost nalézt způsob komunikace s vnějším světem. Hlavními hrdiny jsou José María, Clara a Norberto, kteří se museli s tímto handicapem vypořádat. Pro většinu z nás je taková realita neznámá. Díky snímku najednou zjišťujeme, že José María je sochař, který se zavřenýma očima převádí své vlastní zvuky do kamene, Norberto tancuje breakdance a Clara je téměř obojživelnou bytostí pohybující se mezi Madridem a mořem. Režisér Chema Rodríguez se v podstatě vyhýbá jakémukoliv dramatizování a divák tak sleduje spíše emociální život. Nejde v žádném případě o moralizující instruktivní dokument o životě postižených lidí - tvůrcům se povedlo vytvořit působivý obraz odlišné reality, od níž se většinová část společnosti zbytečně odvrací.