Starší snímek švýcarského režiséra AIaina Tannera V bílém městě (1983) se odehrává v Lisabonu; titul je ovšem spíše než charakteristikou tohoto města symbolickým vyjádřením duševního rozpoložení hlavního hrdiny, námořnika, marně hledajícího únik před monotónností a bezcílnosti svého života ve snění, Iásce a v hořkosladkém nicnedělání. - Švýcarský lodní mechanik Paul (Bruno Ganz) " dezertuje " z práce během zastávky v lisabonském přístavu a najde si pokoj v levném penzionu. Prožije zde milostný Románek se vstřícnou barmankou Rosou, a prostřednictvím amatérských filmových záznamů a dopisů o všem informuje ženu Elisu, žijící ve vlasti. Když se osudnou souhrou okolností cesty milenců rozejdou, odjíždí muž domů. Avšak jeho návrat k manželce není vůbec jistý.

Námořník Paul je jedním z typických Tannerových hrdinů, vykořeněných ze společnosti: po letech na moři zvolna pozbývá citové vazby k manželce i k rodné zemi. Příznačně také ztrácí schopnost vyjadřovat se slovy. Jeho prostřednictvím tvůrce "objevuje" starobylou portugalskou metropoli jako místo, kde se pomyslně zastavil čas. Bezcílný a samoúčelný pohyb, zachycený objektivem Pavlovy 8mm kamery (Ieitmotiv tramvaje, deroucí se liduprázdnými úzkými uličkami či ubíhající voda jako symbol životní cesty odnikud nikam i výrazné erotické napětí jen zdůrazňují záměrnou statičnost Tannerova křehkého snímku. Pomocí nenápadného kouzlení s obrazem, pozvolným střídáním prosvětlených a naopak sešeřelých prostor tvůrce vtahuje diváka do pomalého toku obrazů, jejichž smysl nespočívá v odvyprávění děje, nýbrž ve vytvoření "nesnesitelně" klidné' atmosféry a těžko definovatelných existenciálních pocitů.

Tématem i typem hlavního hrdiny a jeho partnerky připomíná Tannerův snímek Antonioniho Povolání: reportér (1975), atmosférou zase Wedersův Lisabonský příběh (1994). Je pozoruhodné, že ve všech třech případech přitáhl pozornost filmařů "stejný " exotický prostor ve vzdálené části evropského kontinentu.