Dramatické příběhy z vojenských lágrů tvoří velmi oblíbenou a poměrně početnou podskupinu mezi válečnými filmy. Nalezneme mezi nimi i některá klasická díla. Stačí jmenovat např. Velkou iluzi (1937; r. Jean Renoir), Stalag 17 (1953; r. Billy Wilder), Most přes řeku Kwai (1957; r. David Lean) nebo Velký útěk (1963; r. John Sturges). Většina podobných děl čerpá ze skutečných událostí a výjimkou není ani britské drama Útěk z Colditzu (1954; r. Guy Hamilton), zpracovávající knížku P. R. Reida, v níž anglický major (který u snímku fungoval jako technický poradce) popsal vlastní úspěšný útěk z německého zámku Colditz, považovaného za jeden z nejlépe hlídaných táborů pro zajaté spojenecké důstojníky. Snímek patří k realistické vlně britských válečných filmů padesátých let (byť se prakticky celý natáčel ve studiových interiérech anglického Sheppertonu) a může se pochlubit účastí předních britských herců, mj. Johna Millse (Reid), budoucího režiséra Bryana Forbese (Winslow) či Erica Portmana (plukovník Richmond). Útěk z Colditzu získal dvě nominace na Cenu BAFTA, a sice za nejlepší film a za nejlepší britský film. V obou případech však odešel poražen Olivierovou adaptací Richarda III.