Správně se rozhodnout někdy trvá i celý život... Lepší pozdě odpustit, než neodpustit nikdy. Již jako malá se Hagar nechtěla podřizovat autoritám. Jako plnoletá neposlechla svého otce, když se vdávala za "nevhodného" muže. Nyní nechce poslechnout ani svého syna, který ji chce dát do pečovatelského domu. V bilancování svého života již není schopna potlačovat své emoce. Uvědomuje si špatná rozhodnutí a úsudky, které v důsledku své tvrdohlavosti po celý život dělala. Na sklonku svého bytí, nemocná, ale stále hrdá, uteče. Vydává se naposledy podívat na místa, jež v ní vyvolávají krásné i trpké vzpomínky.