Snímek plodného francouzského režiséra chilského původu Raoula Ruize Tři životy a jen jedna smrt patří k výjimečným filmům v naší distribuci: je to typ díla, kterému jsme již téměř odvykli. Tématem a zpracováním připomíná nejspíše tvorbu Luise Buňuela. Východiskem pro scénář se staly příběhy, objevující se občas na stránkách novin, nebo převzaté od amerického spisovatele Nathaniela Hawthornea. Koncept hlavní postavy těží z psychiatrie, kde jsou popsány případy tzv. mnohonásobné (znásobené) osobnosti (MPD - multi personality disorder).

Rozhlasový spíkr vypráví prolínající se příběhy, jejichž protagonistou je jeden muž, žijící několika životy. Napřed se objevuje jako Mateo Strano, který se po dvaceti letech odloučení vrací k manželce, přičemž předtím zabije svého následovníka. Pak je profesorem ze Sorbonny, který se změní v žebráka a seznámí se s atraktivní prostitutkou. Potom vystupuje ve funkci majordoma a zároveň majitele zámku, odevzdaného mladým milencům, který je ovšem ve skutečnosti bohatým průmyslníkem Lucem Allamandem. Zmnožování nebo ambivalentnost postav se netýká jen role, již představuje Marcello Mastroianni: prostitutka Táňa je například také bohatou podnikatelkou, milenka Cecilie je Mariinou dcerou apod. Svou roli v bizarním příběhu hraje i "nereálný" chlapec Carlos. - Slovy těžko postižitelný děj, provázený navíc komentářem, hutnými dialogy, výklady snů a neustálými proměnami, často spočívá na detailech. Tvůrce sám mluví o kubistické struktuře vyprávění, jež je ovšem zároveň realizováno v surrealistickém klíči (muž, chodící s kladivem v hlavě, kuřátka jako "víly", slovní hříčky apod.).

Součástí autorské hry je také naprosto svobodná manipulace s časem a s reáliemi a rovněž žánrová proměnlivost, nejčastěji se přibližující fantaskní komedii. - Snímek je mimo jiné připomínkou hereckého umění Marcella Mastroianniho, který zde hrál svou poslední roli. Jeho ctitelé však mohou být zaskočeni výlučností Ruizova díla.