Tři životy a jen jedna smrt
- Typ:
- film
- Žánr:
- komedie
- Délka:
- 120 min
- Země:
- Francie/Portugalsko, 1996
Upravit profil
Snímek plodného francouzského režiséra chilského původu Raoula Ruize Tři životy a jen jedna smrt patří k výjimečným filmům v naší distribuci: je to typ díla, kterému jsme již téměř odvykli. Tématem a zpracováním připomíná nejspíše tvorbu Luise...
Popis
Snímek plodného francouzského režiséra chilského původu Raoula Ruize Tři životy a jen jedna smrt patří k výjimečným filmům v naší distribuci: je to typ díla, kterému jsme již téměř odvykli. Tématem a zpracováním připomíná nejspíše tvorbu Luise Buňuela. Východiskem pro scénář se staly příběhy, objevující se občas na stránkách novin, nebo převzaté od amerického spisovatele Nathaniela Hawthornea. Koncept hlavní postavy těží z psychiatrie, kde jsou popsány případy tzv. mnohonásobné (znásobené) osobnosti (MPD - multi personality disorder).
Rozhlasový spíkr vypráví prolínající se příběhy, jejichž protagonistou je jeden muž, žijící několika životy. Napřed se objevuje jako Mateo Strano, který se po dvaceti letech odloučení vrací k manželce, přičemž předtím zabije svého následovníka. Pak je profesorem ze Sorbonny, který se změní v žebráka a seznámí se s atraktivní prostitutkou. Potom vystupuje ve funkci majordoma a zároveň majitele zámku, odevzdaného mladým milencům, který je ovšem ve skutečnosti bohatým průmyslníkem Lucem Allamandem. Zmnožování nebo ambivalentnost postav se netýká jen role, již představuje Marcello Mastroianni: prostitutka Táňa je například také bohatou podnikatelkou, milenka Cecilie je Mariinou dcerou apod. Svou roli v bizarním příběhu hraje i "nereálný" chlapec Carlos. - Slovy těžko postižitelný děj, provázený navíc komentářem, hutnými dialogy, výklady snů a neustálými proměnami, často spočívá na detailech. Tvůrce sám mluví o kubistické struktuře vyprávění, jež je ovšem zároveň realizováno v surrealistickém klíči (muž, chodící s kladivem v hlavě, kuřátka jako "víly", slovní hříčky apod.).
Součástí autorské hry je také naprosto svobodná manipulace s časem a s reáliemi a rovněž žánrová proměnlivost, nejčastěji se přibližující fantaskní komedii. - Snímek je mimo jiné připomínkou hereckého umění Marcella Mastroianniho, který zde hrál svou poslední roli. Jeho ctitelé však mohou být zaskočeni výlučností Ruizova díla.
Rozhlasový spíkr vypráví prolínající se příběhy, jejichž protagonistou je jeden muž, žijící několika životy. Napřed se objevuje jako Mateo Strano, který se po dvaceti letech odloučení vrací k manželce, přičemž předtím zabije svého následovníka. Pak je profesorem ze Sorbonny, který se změní v žebráka a seznámí se s atraktivní prostitutkou. Potom vystupuje ve funkci majordoma a zároveň majitele zámku, odevzdaného mladým milencům, který je ovšem ve skutečnosti bohatým průmyslníkem Lucem Allamandem. Zmnožování nebo ambivalentnost postav se netýká jen role, již představuje Marcello Mastroianni: prostitutka Táňa je například také bohatou podnikatelkou, milenka Cecilie je Mariinou dcerou apod. Svou roli v bizarním příběhu hraje i "nereálný" chlapec Carlos. - Slovy těžko postižitelný děj, provázený navíc komentářem, hutnými dialogy, výklady snů a neustálými proměnami, často spočívá na detailech. Tvůrce sám mluví o kubistické struktuře vyprávění, jež je ovšem zároveň realizováno v surrealistickém klíči (muž, chodící s kladivem v hlavě, kuřátka jako "víly", slovní hříčky apod.).
Součástí autorské hry je také naprosto svobodná manipulace s časem a s reáliemi a rovněž žánrová proměnlivost, nejčastěji se přibližující fantaskní komedii. - Snímek je mimo jiné připomínkou hereckého umění Marcella Mastroianniho, který zde hrál svou poslední roli. Jeho ctitelé však mohou být zaskočeni výlučností Ruizova díla.