Už první scéna, jíž dominují tři výstřely a plačící žena v burce s pistolí v ruce, předjímá, že v tomto íránském snímku půjde o život. Tři odsouzené ženy se snaží za pomoci překupníků s bílým masem uniknout ze země, věci se však zkomplikují. Klaustrofobní film, snímaný z velké části v detailních záběrech, patří k nové škole íránské kinematografie, která stojí na jednoduchých příbězích s metaforickým přesahem. Ani zde není kladen důraz na vyprávění, v pozadí minimalistické zápletky rezonují především nejnihilističtější prvky noirového filmu, agrese a kritika iránské společnosti.