Řidička tramvaje žije svou každodenní rutinu – přijít setmělou ulicí ke stroji, rozsvítit světla a pak na ubíjející cestě nabírat pasažéry. Jeden pán jako druhý, úředník v baloňáku stejně šedivém jako je každodennost kypré a smutné ženy. Natřásání kolejí, možnost ovládat stroj i přítomnost tolika mužů však v ženě probudí fantazii a její cesta už není tak šedá a postupně růžoví… Na konečné už je ale zase šero, ze kterého však možná vystoupí příslib lepších zítřků anebo alespoň příjemně stráveného večera. Překvapivě lascivní a sexuálně otevřený snímek si díky zvolené stylizaci zachovává laskavost i láskyplnost, podobně jako ve stylizovaných krátkých filmech Isabelly Rosselliniové Green Porno. Přes množství falických objektů si snímek udržuje nevinnost, mimo jiné i díky použité retro hudbě, která zčásti vznikla pro české válečné drama Protektor a do stylizace Tramvaje se mimořádně hodí.