Marcell Jankovics je nejznámější a nejúspěšnější maďarský animátor, jehož krátké filmy získaly jak Zlatou palmu v Cannes (Souboj, 1977), tak nominaci na Oscara (Sysifos, 1975). Tragédie lidstva je jeho opus magnum, životní dílo, na němž pracoval od roku 1988. Monumentální film vznikal v průběhu čtyř dekád a délka i intenzita Jankovicsových produkčních bojů za toto dílo souzní s epičností souboje Adama a Evy s Luciferem ve filmu samotném.

Tragédie lidstva je adaptací stejnojmenné dramatické poémy klasika maďarské literatury 19. století Imreho Madácha. Byla přeložena do 90 jazyků a její literární význam a kvalita byly přirovnávány k takovým dílům, jako je Danteho Božská tragédie či Goethův Faust. Jankovics ve svém filmu přebírá Madáchovo dělení textu do 15 základních kapitol, které popisují cestu Adama a Evy jako modelového lidského páru v doprovodu Lucifera od nekonečné temnoty stvoření světa až po nekonečnou temnotu daleké vesmírné budoucnosti. Adam s Evou reprezentují různé podoby lidské lásky a sounáležitosti napříč tisíciletími historie. Lucifer se objevuje v mnoha reinkarnacích v duchu biblického „ďábel má mnoho podob" (v kapitole ze starého Říma vystupuje jako několikahlavý vlk, v kapitole z francouzské revoluce jako Dantonův protivník Saint-Just apod.).

Historie je pojímána jako jedna obrovská lidská tragédie, jako sled bezúspěšného hledání Boha a smyslu života, galerie lidských slabostí a hříchů (pokušení v ráji, posedlost smrtí ve starém Egyptě, smilstvo ve starověkém Římě, nevěra v Keplerově Praze). Klíčovou roli hraje vypravěčův vševědoucí komentář, který využívá původní (dnes již poněkud archaický, ale o to osudověji působící) Madáchův text, jenž v sugestivních ontologických pasážích hledá odpověď na otázky týkající se vztahu člověka k sobě samému i k přesahujícím entitám (Bůh, láska, nesmrtelnost).

S epickou monumentalitou a šíří příběhu souzní i režisérův animátorský vklad. Film je pojat jako nekonečná a fascinující encyklopedie animačních možností - při zachování hloubky původního Madáchova textu obohacuje Jankovics tento více než dvouapůlhodinový snímek obrovským množstvím vizuálních vjemů a motivů. Poctivá a dokonale propracovaná kreslená animace je podřízena jednotlivým kapitolám struktury díla, přičemž každá z kapitol má specifický výtvarný styl souznící se stylem a uměleckou gramatikou popisované doby. Jankovics tak svrchovaně autorsky využívá dochovaných výtvarných artefaktů z historie lidstva pro velkolepý animovaný příběh o historii lidstva. Jednotlivým prezentovaným obdobím odpovídá nejen celkový vizuální styl dané části filmu (egyptská část je inspirována hieroglyfy a dobovými malbami, starořecká část výzdobou tehdejších amfor, renezanční část dürerovskými rytinami), ale také v symbolické zkratce precizně fungující detaily (masa lidu během Velké francouzské revoluce je znázorněna pouhými tahy štětcem v barvách trikolóry, ruské kolo z části fin de siécle se mění v kolo drtící vojáky z první světové války).