Snímek Ticho a křik tvoří v Jancsóově tvorbě společně s předcházejícími tituly Beznadějní a Hvězdy na čepicích pomyslnou trilogii, někdy také nazývanou triptych o utrpení. Na scénáři režisér opět spolupracoval s Gyulou Hernádim, tentokrát však tvůrci nezkoumají, jak mechanismus moci působí na společenské vrstvy, ale soustředili se na osudy jednotlivců. V centru jejich zájmu stojí hrdina, který si je vědom nutnosti bojovat za své ideály, pro něž je ochoten položit život. Děj se odehrává v roce 1919, kdy po porážce proletářské Maďarské republiky rad zavládlo kruté období bílého teroru Hortyho vlády.

V dusivé atmosféře všudypřítomné tyranie dochází k popravám bývalých maďarských příslušníků Rudé armády a celá země je pohlcena strachem. V symbolickém prostoru maďarské vesnice pak tvůrci nabízejí střet jednotlivých hrdinů, kteří se s hrůzami vyrovnávají různým způsobem. Divák si z minima dialogů a řady výtvarně koncipovaných scén musí domýšlet jejich skutečné vztahy, které jsou často zahalené tajemstvím. Jancsó nabízí dokonalou jednotu obsahu a formy, systematická obrazová stylizace, vycházející ze hry kontrapunktů mezi pohybem kamery a vnitřním pohybem obrazu, dodává atmosféře filmu tajemnou, kultovní obřadnost. Tvůrcům se podařilo ve svébytné umělecké stylizaci ztvárnit důležité téma evropského filmu 60. let: odcizení, které chápou jako důsledek nejvyššího lidského utrpení, ponížení a útlaku.