„Člověk je nesmrtelný tak dlouho, dokud vytrvá ve vzpomínce,“ říká s šibalským úsměvem známý český spisovatel Arnošt Lustig. Nakolik jeho slova platí i pro něj samotného, to začala zjišťovat autorka filmu Eva Lustigová už v prosinci roku 2006, kdy její otec slavil osmdesátiny. Od té doby až do Lustigovy smrti v únoru 2011 zaznamenávala jejich vzájemná setkání a osobní rozhovory. Se svým pověstným smyslem pro humor světově uznávaný spisovatel vzpomíná na bezstarostné dětství přerušené nacistickou okupací, hrůzy pobytu v koncentračním táboře, na počátky své spisovatelské dráhy, pobyt v Izraeli a USA či na celoživotní přátelství s Otou Pavlem. Autorský dokument Evy Lustigové, žijící v Ženevě, není tradičně sestaveným portrétem slavného spisovatele, chronologicky přibližujícím jeho životní dráhu, ale spíše volně poskládaným a velmi živě podaným snímkem o člověku s neutuchající láskou k životu takovému, jaký je.