Po fenomenálním úspěchu snímku Bezstarostná jízda režíruje Dennis Hopper v Peru alegorii s titulem Poslední film. Toto dílo většina recenzentů odmítla jako zmatené, někteří jím však byli naopak nadšení. Na rozdíl od Bezstarostné jízdy netočil však Hopper Poslední film pro polonezávislou produkci, nýbrž pro studio Universal, a to požadovalo komerční změny, které Hopper kategoricky odmítl provést. V důsledku toho se snímek Poslední film promítal v USA jen 14 dnů v pouhých třech kinech, vzápětí byl stažen z distribuce a Hollywood na Hoppera uvrhl klatbu. Jedním z hlavních motivů ironické alegorie Poslední film je natáčení drsného westernu o Billym the Kidovi. Když američtí filmaři končí s prací v peruánských horách, místní andští Indiáni, kteří byli dosud jen pozorovateli, začínají napodobovat chování herců. Při svých zápasech používají však skutečné zbraně a ostrou munici a na kaskadérovi Kansasovi (Dennis Hopper) nakonec požadují, aby se doopravdy nechal oběsit. Godardovskou estetikou i americkou undergroundovou avantgardou poznamenaný snímek mísí rituál, fikci, realitu a fantazii a je drze rebelskou úvahou o realitě a iluzornosti filmu, který nás odvádí od poctivého prožívání skutečných lidských dramat a stává se vlastně jedním z nástrojů společenské korupce. Poslední film je také satirou na styl celé řady amerických filmů včetně Bezstarostné jízdy, jejích rockových a motocyklových souvislostí.