Sedm navzájem propojených aktovek. V čekárně jedné nemocnice se vícekrát setkají – pokaždé v jiném složení – tytéž postavy, přičemž je pokaždé oplakávána smrt jedné z nich. Čas se zdá být zrušen, události a rozhovory se opakují, dochází k permanentním déjà vu. Navzájem propojeni se cítí tito lidé díky Kátě, mladé baletce. Káťa vyvinula po návštěvě indického Dillí tanec, jenž ji učiní nejenom šťastnou, nýbrž i slavnou. Zpracovává v něm bolest, kterou viděla a zažila při obrazech bídy v Indii. Ať již sama Káťa nebo její matka s rakovinou, její stará kamarádka, Kátin milenec Andrej a jeho žena Olga – ti všichni vyříkávají tváři tvář smrti elementární konflikty, usilují o pravdu, upřímnost, důvěru, bojují se strachem, pocity viny, žárlivostí a vracejí se zas a znovu k jednomu bodu: soucit je vlastním základem lidského štěstí. Jako v jakémsi reji si vyměňují svá místa, milují a hádají se, drží se jeden druhého a zase se pouštějí.A tak se i z textu stává tanec plný rytmu a poezie, smyslný, lehký a pravdomluvný. Jde o příběh o doslova magické síle přitažlivosti a o vyzařování jednotlivých postav.