Michel Racine je obávaný soudce: říká se o něm, že je bez srdce, protože zásadně uděluje tresty vyšší než deset let. Mezi kolegy je neoblíbený, kolují o něm různé fámy, ale Racine na to nedbá. Netečný ke všemu, dochází do soudní síně ve svém soudcovském taláru lemovaném hermelínem, jako by mu byla vlastní role neochvějného vykonavatele práva. Jednoho dne se však při procesu s mužem obžalovaným z vraždy objeví mezi přísedícími žena, kterou Racine poznává. Před šesti lety se s ní setkal v sousedním městě v nemocnici, kde ho ošetřila jako lékařka. Nedávno rozvedený soudce náhle ve své osamělosti pocítí potřebu upoutat tu tmavovlasou Dánku s modrýma očima, kterou tehdy neměl odvahu milovat. Tak nastává pozvolná proměna jeho pohledu na věci kolem, a dokonce i na řešený případ. Třebaže dějištěm je převážně soudní síň s jejími rituály, nejde o film o justici, ale o portrét muže, který v sobě objevuje netušené a dosud potlačované vlastnosti.