Juliette je po patnácti letech propuštěna z vězení. Jediná, kdo na ni čeká, je její mladší sestra, kterou naposledy viděla před svým nástupem do vězení. Léa ji ubytuje v domě, kde žije se svou rodinou. Juliette nemluví o ničem, co se stalo, co bylo ve vězení. Neptá se, proč ji sestra za celou dobu nebyla navštívit, proč jí nepsala. U soudu neřekla Juliette ani jednu větu na svou obhajobu, nic nevysvětlovala. Uzavřela se a mlčky přijala trest za své rozhodnutí, které bylo těžší než vše, co následovalo, než její život. Mezi oběma sestrami je mnohé nevyřčené. Je jen tenká hranice mezi tím, aby se jejich vztah navždy zpřetrhal nebo aby k sobě našly cestu. Z jednoho vězení Juliette vyšla, ale v jiném, je uzavřena navždy. Jak sama říká: "Nejhorším vězením je smrt vlastního dítěte."

Přes všechnu tragičnost je film Tak dlouho tě miluji příběhem o síle žen, o přijetí osudu, a odvaze nést následky vlastního rozhodnutí. Je to film plný emocí a neprolitých slz. Kristin Scott Thomas a Elsa Zylberstein sklidily za své vynikající výkony řadu nominací a cen.