Mahdího otec svou rodinu vždy filmoval. Jako jeden z mála se dostal ven z palestinského uprchlického tábora Ain Helweh v Libanonu a se svými blízkými udržoval kontakt prostřednictvím videa. Mahdí, který dospíval v Evropě, pokračuje v natáčení rodinných scén během svých prázdninových návštěv. Za zdánlivě romantickou pospolitostí kamarádů, vášnivě fandících při mistrovstvích ve fotbale, odhaluje bezperspektivní každodennost uprchlického života. Palestinci nemají v Libanonu právo na oficiální zaměstnání. Tráví čas čekáním, spřádají sny o návratu či o odplatě. Chlapcovými průvodci jsou zástupci tří generací příbuzných a přátel, přičemž každá je v jiném stupni rezignace. Dědeček odmítá odejít a ztratit naději na návrat do Palestiny. Strýc Said, kdysi místní autorita, se už zajímá jen o své opeřence. A bratranec Abu Eyad pomalu ztrácí iluze o budoucnosti Palestiny a po dlouhém váhání tábor opouští a pokouší se dostat do Evropy. Snímek je nejen rodinnou kronikou, ale i snahou udržet si vztah ke ztracenému domovu. Beznaděj přitom zahaluje do komických sousedských scén a hořkého humoru.