Čtrnáctiletý Samir vidí ve starším bratranci Nachiketovi vzor i nejlepšího kamaráda, s nímž prožívá nejkrásnější léto svého života u příbuzných na venkově. Zatímco v domě se schyluje ke svatbě, chlapci většinu času tráví u staré studny v kopcích koupáním a sněním. Jen tady se cítí svobodně – a s hvězdným i slunečným nebem nad hlavou a v dostatečné vzdálenosti od složitých vztahů dospělých se upínají k „velkým“ problémům. Teprve po bratrancově zmizení se Samir začne přibližovat Nachiketovu uzavřenému světu a pokouší se – za něj i sám za sebe – některé věci pochopit. V částečně autobiografickém příběhu režisér prozrazuje bytostnou radost z vyprávění, vizuální citlivost a přirozenou obraznost.