Ve svém nejosobnějším filmu se Kaneto Šindó vrací do dětství a snaží se rozpomenout na milující matku i na události, které vedly k rozpadu jeho rodiny. V podmanivých černobílých záběrech, dýchajících hořkosladkou melancholií, předkládá divákům úvahu o nemožnosti přenosu vzpomínek napříč generacemi a o tom, jak se mění významy událostí, když je v paměti přehodnocujeme.