K nejrozšířenějším severským legendám patří Tristan a Isolda. Vznikla snad ve Skotsku již v průběhu 5. a 6. století a stala se součástí mnoha národních kultur (například v české literatuře se s ní setkáváme ve 14. století). Motiv milostného trojúhelníku, zrady, pomsty a věčné lásky si vypůjčil do druhé části své vikingské trilogie nazvané Stín havrana také Hrafn Gunnlaugsson a podobně jako v prvním filmu tu pracuje se střetem dobra se zlem. Havran je v jeho podání ztělesněním neznámého božstva, které uctívají islandské kmeny. 11. století je ale dobou, kdy na ledových ostrovech dochází k šíření křesťanství, které se ne vždy obešlo bez obětí.

Hrafn Gunnlaugsson pracuje s obdobnými motivy jako v první části trilogie. Vražda rodičů a svědectví malého dítěte, divoká příroda, podtrhující divoké charaktery domorodých kmenů, křesťanská tematika, která je navíc obohacena o mariánské motivy, jež nabývají na důležitosti zejména v závěru filmu. Pokračuje i prohlubování povědomí o životě vikingských kmenů. Autor zavrhuje přímočaré morální rozlišení muže a ženy a důslednějším způsobem pracuje s kostýmy a hudbou, tedy složkami, které poněkud snižovaly estetickou hodnotu prvního filmu.