Albert Speer, Hitlerův osobní architekt a později říšský ministr zbrojní výroby, se léta pohyboval v nejtěsnější blízkosti Vůdce. Hitler, který věřil ve svoje umělecké sklony, nalezl zalíbení v mladém cílevědomém muži. Sám totiž toužil být jako on. Toužil být tím velkým architektem, tím velkým talentem ve službách velké ideologie. Říkával: "Ach Speere, my dva jsme jiná rasa než ti maršálové a gauleitři, jsme oba umělci." Nad stránkami Speerových pamětí, v rozhovorech s ním i s dalšími pamětníky, se autoři dokumentárního filmu pokusili objasnit motivy, které dokáží svést nadaného mladíka na cestu, kde přestává vnímat morální důsledky svých činů.