Desetitisíce Estonců opouští na podzim roku 1944 své domovy ve strachu před blížící se frontou. V pobřežní vesnici zůstává pouze správce majáku Gottfried s dcerou Eetlou. Ta uteče z poslední lodi, na které mohla z vesnice odplout, a vrací se k otci. Uprostřed samoty Eetla často utíká ke vzpomínkám na matku, k nimž často připojuje vlastní představy a fantazie. Jednoho dne odhalí ve stodole uprchlíka Kaspera. Postupně se sblíží a chtějí spolu odplout do Švédska, ale vše skončí jinak, než oba zamýšleli... Otec i dcera nakonec ve svém osamění zcela ztrácejí přehled o tom, co je sen a skutečnost, a přicházejí o poslední zbytky duševní rovnováhy.