Rok 1997, válkou polozbořené, jen nahrubo opravené domy v zapadlé vesnici na východě Bosny. Pět vdov, opuštěné děti, podzimní úroda švestek… Trauma těchto pozůstalých z nedávno skončené bosensko-srbské války je jako neviditelná esence smutku přidáváno do sklenic zavařovaných marmelád a povidel, které ženy chtějí prodat a s jejichž pomocí chtějí přežít blížící se zimu. Dorazí k nim ale srbští spekulanti, kteří se snaží jejich zoufalé situace využít a připravit je, tentokrát nenásilně, o jejich domov, a tím i o duši a vzpomínky... Precizní režie mladé debutantky Aidy Begićové a přirozené herecké výkony, spolu se symbolickými podtexty příběhu, evokují neutěšenou bosenskou situaci podobně jako Grbavica Jasmily Žbanićové, uvedená na Febiofestu 2007.