Šigeki, jenž trpí příznaky senility, žije v malém domově pro staré lidi pod laskavým dohledem mladé pečovatelky Mačiko. Oba skrývají tíživé tajemství ztráty blízkého člověka. Mačiko dostane povolení vzít Šigekiho na výlet autem, ale mají poruchu a Mačiko chce jít pro pomoc. Šigeki z vozu vystoupí a vydá se do blízkého lesa. Aby ho neztratila z očí, jde Mačiko za ním postupně dál a dál do hlubokého pustého lesa, až v něm oba zabloudí a jsou tu nuceni strávit noc. Ani druhý den se jim nedaří najít cestu ven, ale Šigekimu to zřejmě nevadí, naopak jako by se mu vracel ztracený rozum. Mačiko pochopí starcovu domněnku, že našel místo, kde byla pohřbena jeho dávno zesnulá žena, a to mu navrací klid a pocit štěstí. I ona sama má pocit, jako by ji přestával trápit pocit viny za smrt jejího dítěte. „Mogari označuje období smutku anebo místo smutku,“ říká režisérka. „V kraji Tawara, kde se film odehrává, jsou mrtví pohřbíváni bez kremace a vesničané dodnes dodržují tradici pohřebních průvodů.“ Film, v němž zásadní roli hraje majestát přírody, získal na 60. MFF v Cannes Velkou cenu poroty.