Byla to skutečnost nebo jen příliš živý sen? Elspeth McGillicuddyová by přísahala na to, že se jí to nezdálo. Že v osvětleném okně toho souběžně jedoucího vlaku, do jehož kupé na historicky krátký okamžik nahlédla, doopravdy nějaký muž rdousil tu tmavovlasou ženu, na jejíž vytřeštěný pohled nemůže Elspeth zapomenout. Jenomže všichni kompetentní činitelé ji přesvědčují, že to skutečnost být nemohla. Jinak by se už přece musela někde najít nějaká mrtvola, to dá rozum.

Slečna Marplová je ovšem poněkud jiného názoru. Na rozdíl od všech ostatních nebere slova své staré přítelkyně na lehkou váhu, ba právě naopak. A je pevně rozhodnuta přijít téhle záhadě na kloub...

Případ chybějící mrtvoly patří mezi příběhy slečny Marplové k nejznámějším, o což se nepochybně zasloužilo i britské filmové zpracování z roku 1961, které se pod názvem "To je vražda, řekla" úspěšně hrálo i v našich kinech. Slečnu Marplovou v něm neodolatelným způsobem ztělesnila Margaret Rutherfordová, která si ji pak zopakovala ještě v dalších čtyřech filmech. Postavu slečny Marplové prý stvořila Agatha Christie podle svojí babičky a babiččiných starých přítelkyň. Tyto dámy - jak autorka uváděla - měly se slečnou Marplovou společné to, že "i když samy o sobě byly velmi příjemné a veselé, vždy očekávaly od každého a ode všeho jen to nejhorší - a bohužel se také vždycky ukázalo, že plným právem."